Marie Claire

Znáte to? Je pátek odpoledne, před sebou máte volný víkend, všechny povinnosti odbyty, jenže vy, bůh ví proč, jste přešlá, podrážděná a na všechny se osočujete neprávem. A když už vám i obchod s botami přijde nudný, měla byste s tím něco udělat.

Zastavuji se tedy v místní trafice, kde mě po příchodu sjede pohledem postarší prodavačka schovaná za kulatými brýlemi na tkaničce. Projedu pár regálů, od automobilových časopisů po dětskou Mateřídoušku, do oka mi padne až známá tvář na jedné titulní straně. Výtisk rychle prolistuji, lesklá obálka a název ve zlaté barvě napovídají, že to nebude jen týdeník plný bulvárních výkřiků.

Marie Claire.

Ten název slyším poprvé v životě, ale jelikož Aňa Geislerová na titulce v Pradě vypadá královsky, dávám nervózní paní za pultem 89 Kč a snažím se skoro „áčtyřkový“ formát nacpat do mé mini kabelky.

Třeba se mi podaří zvednout si náladu…

Doma si hodím nohy nahoru a Marii Claire otevřu. První, co hned hodnotím kladně, je fakt, že se mi nic nesnaží tak přehnaně vnutit. Určitě víte, o čem mluvím: „To musíte mít, bez toho nedokážete žít, budete v tom zatraceně sexy a nikdo vám neodolá!“ Ne, díky, nemám zájem. (Samozřejmě neříkám, že mírné podbízení tu je, redaktoři samozřejmě potřebují své články nějakým způsobem prodat, ale dělají to jemně a nenápadně.) Tohle je časopis vyšší třídy, oblečení do práce v něm nenajdete, pokud nechcete vyrazit v šíleně průhledném topu a dvaceticentimetrových jehlách. Tady se inspirujete, můžete kouknout, co se nosí na molech přehlídek. A podle toho můžete vytvořit svůj look do práce – tedy jen mírně průhledný top a boty na podpatcích, na kterých si ještě nevylamujete kotníky.

Zastavím se nad stránkou nazvanou Křehké krajky. Krajky totiž miluju. Je libo starorůžový pletený kabátek Dolce & Gabbana s knoflíčky za 98 700 Kč?

Ovšem článek o módní značce GUESS doslova hltám. Bavím se faktem, že tahle celosvětově proslulá firma kdysi vznikala při focení na pláži s pár džínami a modelkou, která vlastně byla obyčejná prodavačka. No co, každý nějak začít musel. 

„Kdybych měl třemi slovy vyjádřit uplynulých 30 let kampaní GUESS, bylo by to: zázrak, vášeň, svoboda,“ řekl Paul Maricano – jeden ze čtyř zakladatelů značky.

Líbí se mi nápad redaktorů na straně 58. Slečnu modelku oblékli do čtyř odvážných kombinací a poté je nechali několika muži ohodnotit. Názory měli opravdu rozdílné, ovšem to muži jsou obecně. „Miley Cyrus nebo jiná teenagerka z Bravíčka? Pak by to možná šlo. Ale jinak ne. Tenhle ručníkový model mě nechává naprosto chladným,“ nechá se slyšet jeden z porotců.

Cop   To jsou ty červené šaty  v trojúhelníkovém střihu tak špatné? :)

Dále vás časopis obdaří radami, jak přestat s workoholismem, jak se prodat, najít lásku v kanceláři (myšleno zamilovat se do partnera z kanceláře, ne do kanceláře), můžete si přečíst novinky z filmové scény, knihkupectví nebo hudby. Nalézám tu i mé oblíbené Charlie Straight s albem Someone with a slow heartbeat, tak rovnou dám do přehrávače jejich cd a v tu chvíli si uvědomuji, že časopis mi náladu opravdu zlepšil. Paráda!

A je jaro, všechno kvete, proto nikdy nesmí chybět květy a květinové potisky. Modelku oblékli do celkem jedenácti kombinací. Mě osobně zaujalo nejvíce sako ze Zary za necelé dva tisíce na modelce úplně vlevo. 

Úžasnou tečkou na konec je dvanáctistránková fotoreportáž s Aňou Geislerovou.  

Kdyby mi někdo řekl, že teď jsou v módě šaty a kabelky s potiskem autíček, upřímně, vysmála bych se mu. Jenže poté, co jsem si prohlídla fotky s Aňou, kompletně oblečenou do značky Prada, musím uznat, že je to trochu bizarní, ale ta auta mají své kouzlo. Vlastně, móda celá je bizarní, tak nad čím se tady ještě pozastavuji?!

A když se dostanu až na poslední stránku magazínu, projede mi hlavou myšlenka, jak to, že jsem těch 200 stran mohla přečíst tak rychle?! Dobře, nebudu pátrat proč, nejspíš mě to bavilo, takže příští měsíc se zase uvidíme, milá Marie Claire!  :)